Doba čtení:3 m, 27 s
Stačí letmý pohled na zprávy a každému musí jasné, že unijní plány na co nejrychlejší dosažení totální elektrifikace jsou komplexně promyšlené. Kazí je jen kverulantství starých energetiků.
Přestavba fungující energetiky, ba celého hospodářství v EU, postupuje nezadržitelně vpřed. Přesně tak, jak to vytyčila nesčetná zasedání ústředního výboru EU. Je přitom zcela zřejmé, že politici rozumí problematice daleko lépe, než energetici, nebo kapitáni průmyslu. Tedy až na pár drobností.
Posuďte sami. Energetici a další realisté dlouhodobě upozorňují například na to, že současné sítě nejsou dimenzované na totální elektrifikaci, již diktuje Brusel. Přestože tato varování znějí z nedůvěryhodných úst starých struktur a dinosaurů, kteří nechtějí pochopit, že budoucnost bude zelená, ukazuje se, že jsou pravdivá. Ukázalo se to například v nizozemském Utrechtu. V tomto progresivním městě už nepovolují nové elektrické přípojky a dokonce uvažují o tom, že odpojí většinu veřejných nabíječek elektromobilů. Těch má 380tisícový Utrecht 1729. Jenže elektromobil je, spolu jízdním kolem, symbolem nového evropského řádu.
„Ekologizační opatření – to, co je dobré pro boj s klimatickými změnami – tu nyní způsobuje opravdu velké problémy s nedostatkem energie,“ píše iDnes, který o situaci v Utrechtu informoval (zde). Zkrátka současná síť je na hranici kapacity a tak v podstatě každé zapnutí pračky může způsobit výpadek. Město by nyní potřebovalo síť s dvojnásobnou kapacitou, a pokud bude pokračovat v nynějším trendu, tak do 10 let by ji musela být kapacita trojnásobná. Podle iDnes jen za loňský rok město nepovolilo 90 procent plánů na stavbu bytů. Kvůli kapacitě sítě. Ze stejného důvodu se nestaví ani školy, ani zdravotnická zařízení. „To nechceš,“ glosovali by situaci dnešní mladí.
Stejný stav hlásí také německý Oranienburg. Ten, zřejmě podle vzoru Klimatická krize, vyhlásil stav nouze v oblasti elektřiny (zde). Podle týdeníku Focus za to můžou tepelná čerpadla a elektromobily. Tedy opět pilíře nového zeleného světa. „Vedení Oranienburgu, města s necelými 50 tisíci obyvateli, oznámilo, že jeho rozvodná síť není schopna zásobovat další domácnosti, natož firmy,“ napsal web Novinky.cz (zde). Takže si ve městě, které je pouhých 25 kilometrů od centra Berlína, už není možné připojit nové tepelné čerpadlo. To čerpadlo, které prý zásadním způsobem bojuje proti klimatické změně.
Proč neobjednat elektřinu rovnou u Putina?
Problém způsobilo podle Focusu to, že se do města přistěhovalo přes 10 tisíc obyvatel. Jenže ti se tam stěhovali v posledních 20letech. Takže nejde o nic překvapivého. Jen to ukazuje na to, jak úřady nejsou schopné včas reagovat. Ani na migraci, ani na vnucenou elektrifikaci.
Řešení samozřejmě existuje. Jenže podle energetiků, kteří správně předpovídali, že k takovým situacím dojde, je příšerně drahé. A časově náročné. A podepíše se na krajině. Je to radikální posílení sítí. Jež ovšem samo o sobě nestačí. Nezbytné je také rychle zvýšit výkon zdrojů elektřiny. Tedy postavit nové elektrárny. Jenže ty elektrárny musí mít řiditelný výkon a musí být schopné jej také dodávat stabilně. Což občasné zdroje (OZE), které jediné chce EU mít, nic takového nedokážou.
Proto političtí energetici přišli ještě s dalším řešením. Když už se budou posilovat sítě, udělá se také pořádně mezistátní propojení. Protože dovoz elektřiny pomůže tam, kde zrovna není dost vlastní elektřiny. V tuzemsku tohle řešení prosazují především progresivisté a europoslanci Mikuláš Peksa (Piráti) a Luděk Niedermayer (TOP09). Zavile přitom odmítají vnímat praktická rizika, jež ze závislosti na dovozu elektřiny plynou. Že tato varování od starých energetických struktur nejsou lichá, dokazuje aktuální příklad z Kolumbie. Ta prostě zakázala vývoz elektřiny do sousedního Ekvádoru (zde). Ne proto, aby jej poškodila. Jen proto, že má problém sama pokrýt svoji spotřebu. Má totiž málo vody pro pohon svých hydroelektráren. A Ekvádor se teď potýká s výpadky dodávek.
Jen v Česku je podle ČEPS nutné ročně investovat do posílení sítí 40 miliard korun. V Německu se tyto náklady odhadují celkově na 200 miliard eur. Důvodem je na jedné straně rostoucí odběr (což zatím není v Česku zásadní), či předpoklad takového růstu, na druhé straně rychle rostoucí množství OZE, které energetici musí k síti připojovat.
Důvodem není selhání energetiků, kteří před současnou překotnou zelenou elektrifikací varují od začátku, nýbrž ničím nepodložený uspěchaný tlak unijních politiků.